Letos počasí na začátku dubna překvapilo. Venku skoro letní den, teploměr ukazoval 15 stupňů, modro – příslib, že se letošní Pochod za povidlovým koláčem vyvede.
Na místo srazu v Benešově dojíždíme s předstihem, je třeba nakojit malou Lucinku. Akorát to přesně vyjde a cestou na start potkáváme zbytek tlupy. Po platbě symbolického startovného vyrážíme na nejkratší trasu, které říkám „kočárková“. Projití Benešova je rychlé a konečně vcházíme do zámeckého parku.
Je krásně, vše se zelená, modrá obloha … dokonce není v okolí skoro živáčka a tak jsme za chvíli u zámku Konopiště.
Hrneme si to podívat se na medvěda, ale potvůrka někde spí. Chvilku čekáme a obhlížíme medvědovo panství, ale neukázal se. A tak po svačince hurá podél zámku na hráz rybníka.
Od zámku nás cesta vede notoricky známým kolečkem kolem zámeckého rybníka. Z pěšiny kolem rybníka jsou krásné výhledy na zámek. Snad bude příští rok rybník napuštén.
Je jen škoda, že je rybník vypuštěn. Už delší dobu je prázdný kvůli bagrování a obnově. Prostředkem teče potok, který se jinak vlévá do rybníka. Tady jsme již v půlce obcházení rybníka, kdy přes přítok vede Most Žofín.
Cestou zpět k zámku míjíme křížek či pomníček se jménem Františka Ferdinanda (d’Estee) a jménem Sophie. Ač jsem se snažil něco o původu křížku – pomníku dohledat, nepodařilo se mi.
Cestou zpět k zámku se otevírají další výhledy na zámek přes vypuštěný rybník. Škoda toho že není voda, fotky s modrou hladinou i oblohou by byly super.
Po návštěvě kontroly v areálu divadla a nakrmení dětí se vydáváme opět na cestu. Benešovem jen tak prolítneme. Za chvíli jsme u DDM, kde dostaneme koláč a diplom. U nádraží ještě zmrzka … a za rok nashlednou!