Modrá obloha, slunce. Začátkem března venkovní teplota k 15° … tvrdila předpověď. Zbytek rodiny spí – co s časem? Odpověď je jednoduchá: kolo. Nakonec, od lednové novoroční vyjížďky uplynulo už moře času, bílej humus je pryč – co chtít více.
A hlavně – konečně chci najít finálku keše Knovizska & stitarska. Je pro mě trochu zakletá. Buď byly nějaké její stage mimo provoz (a tím pádem celá keš) nebo jako minule: měl jsem starý listing a údaje k výpočtu finálky. Dnešek chci také využít k testu Garmina Dakoty 20. Doteď jsem měl Oregon (ten jde do světa) a ač je Dakota skoro stejná (jen nemá foťák, neumí Wherigo keše a má menší paměť na body/trasy), rozdíl je hlavně ve velikosti.
A tak se vydávám na notoricky známou cestu. Je krásně, cesty mimo asfalt liduprázdné, sluníčko, modrá obloha … jen těch slibovaných 15° asi není. Ale i tak mám bundu jen v báglu. První zastávku dělám při vjezdu do cholupnické bažantnice, kde pořizuji srovnávací foto k novoroční vyjížďce:
Tentokrát se mi nechce přes pole mezi Cholupicemi a Břežany známou cestou. Podle mapy je kus vedle jiný přechod pole, tak ho vyzkouším. No, bylo to vlastně totéž 🙂 Po chvilce míjím místo, kde jsem v lednu fotil omrzlý les – a tak dělám další srovnávací fotku:
A hurá do Břežan a dál k Závisti. Za Břežanama lovím místní multinu Hrbitov v Dolnich Brezanech věnovanou, jak z názvu vyplývá, místnímu hřbitovu. Zajímavé místo. Jeho vzhled přičítám místopisu spojeného s kelty. Za chvilku mám finálku.
A tak pokračuji dál, tentokrát už lesem, po zelené TZ směr Závist. Mám na výběr několik možností, kudy jet, ale z nostalgie si vybírám právě zelenou. Je to taková pěkná, úzká pěšina po hraně kopce, kolem studánky a skal.
Před koncem dělám odbočku a takřka lížu okraj Lhoty, abych využil šotolinové cesty s výhledem na Závist.
Modrá mě doveze na rozcestí Hradiště, odkud směle vyrážím do kopce po žluté TZ.
Přiznám se, nevyjel jsem to celé, na rozdíl od člověka na 29″ Specialized Enduru, který mě s pozdravem míjí, Na hradiště si pak vybírám cestu po valu, odbočuju ze žlutý a už taky šlapu. Člověk na Enduru mi mizí v dáli … Cesta po valu je zajímavá, na člověka tady dýchá tajemno a historie, vše je umocněné chvilkovou liduprázdností.
Po pár stech metrech dojíždím na místo bývalého oppida Závist. Díky hezkému počasí je tu hafo lidí. Dávám oběd kousek od altánku a čekám, až se to tu vylidní, abych si mohl udělat fotku.
A hlavně, konečně si dojít pro finálku výše zmiňované multiny. A hádejte – nenašel. Tahle je fakt zakletá. Myslím si že jsem byl na správném místě, ale keš tu není. Tak příště. A tak po chvíli hledání v širším okolí vyrážím zpět směr letiště Točná, kde mám sraz se zbytkem rodiny. Zpět to beru jinou cestu.
Kousek pod kopcem potkávám značení cesty k oppidu:
Dojíždím do vesnice Lhota. Ta je evidentně zaslíbená veteránům. Je tu evidentně nadšenec do VW Brouk a Transporter …
… a taky „mini showroom“ Morgan:
Po pokochání se veterány rychlopřesun po silnici do Břežan, skrz Břežany na oblíbenou cestu kolem altánu směr Točná. Uprostřed pole je tu krásný dub (je mu věnována i keš TARANISUV DUB / Taranis holy oak), který dle pověsti zažil doby, kdy zde žili Keltové (celá pověst je popsána v listingu keše).
Odtud je to již kousek na vyhlídku na letiště Točná.
A z vyhlídky co by kamenem dohodil a dojel na kole po místních trailech …
… přímo k letišti. A hlavně na místní hřiště, kde si už synátor a děti z příbuzenstva vybíjejí svojí skoro nevyčerpatelnou dětskou energii.
Byl to super den.