Předpověď slibovala slunečné počasí a teplo. A opravdu, nemýlila se. Tak co jiného podniknout, když není rodina doma, než se vydat … na bajk.
Od nás z Modřan jsem se vydal oblíbenou cestou roklí kolem potoka do Cholupic a odtud na letiště Točná. Chtěl jsem se na vlastní oči podívat na Baťovu Elektru. A byla tam! Sice v hangáru, ale byla. Krásnej stroj … těším se, až jej spatřím naživo, letět.
Z letiště sjezdem po žluté TZ na malinovku k oblíbenému stánku na cyklostezce. Díky počasí tu byl docela nával, ale místo k sezení se našlo. Odtud je to co by kamenem dohodil (a po chvíli dojel) nad kamenolom Zbraslav, oblíbená to zastávka. Tady se zastavuju, je tu krásný výhled.
Nad Zbraslaví je v lese u červené TZ pěkná kaplička. Po výjezdu k ní si dávám pauzu – a ano, je tu keš 🙂 Tak počítám, posléze loguju … a mám hlad. Na místě s tábořštěm a výhledem na Zbraslav a Radotín si dávám oběd.
Kus za vyhlídkou na Vrané, kde se snažím dopočítat finálku místní multiny u sloupu el. vedení (což se mi mimochodem moc nedaří), dělám par fotek kola. To ještě netuším, ze jej za cca rok budu prodávat a fotky se budou hodit, ale to předbíhám čas … 😉
Po pokochání se výhledem na hladinu přehrady objevuji cestičku, která mě dovede k jakési minioboře – nebo pasti na srnky? Prasata? Kdo ví, co to tu lesníci maj.
Po notoricky známe cestě dojíždím na kraj Jíloviště, kde kousek od vjezdu na dálnici odhaluju indicii dle logů moc pěkné multiny – abych si ji zapomněl poznamenat. Inu, když se daří … ale tady nejsem naposled, že. A tak si chci spravit náladu keší u rozcestí za Jílovištěm, kde je pěkný výhled na Cukrák. Evidentně mám dnes den. Co dodat – díky obrovské spoustě mravenců, kteří měli hlavní sídlo ve skrýši keše, jsem opět ostrouhal. No co, příště.
Koukám do mapy, kam dál. Všímám si tečkované cesty nad řekou, kolem chatové osady, je tam i startovací místo pro paragliding – super, tam jedu. Ze začátku pěkná lesní cesta, pak klasická vyjetá k chatám. Za ní začíná menší pěšina, místy (pro mě docela) náročná, ale sjedu skoro vše. Vyhlídka na paraglidovém startovišti parádní!
Na konci téhle stezky začíná teprve „paráda“ – cesta končí hranou směrem do údolíčka. V mapě vede podél plotu pozemku, ale ve skutečnosti … prostě končí hranou. Nakonec ji traverzuju šikmo dolů a kolo používám jako oporu. Bez pádu či zničení kola se dostávám k řece.
Podle ní se vydávám směr Praha. K mému překvapení se dostávám přímo pof Kazínskou skálu – při pohledu do mapy mi tohle úplně nedocvaklo. Podél řeky vede krásnej trailík …
… který končí u rozcestníku v osadě. A na něm koukám jak puk na zákaz vstupu pod skálu kvůli hrozbě padajícího kamení. Aha…
A od rozcestníku už jen přes Zbraslav domů.