Po dlouhých letech, co jsem lakros přestal hrát, jsem se vypravil podívat se na bývalé spoluhráče, jak jim to jde. No, přiznávám, bylo sice krásně, ale v tom sněhu by mně už nikdo nedonutil běhat.
Cestou na Letenskou pláň jsme vyzvedli na Smíchově ještě bývalého podnáčelníka našeho bývalého oddílu TTO BO a Otmárek nabral směr Letná.
Co je to lakros?
Kdesi na severoamerickém kontinentě se objevila hra lakros. Dnes se zbytečně spekuluje, který indiánský kmen ji začal hrát jako první. Důležité je, že lakros hráli indiáni mnoha kmenů po staletí a od nich se ho Evropané také naučili.
Irokézové věří, že lakros – TEWAARATHON – byl dán jejich lidu Stvořitelem, aby jej hráli pro své i jeho potěšení. Právě tak jako rodiče cítí velkou radost při pozorování svých hrajících si dětí, indiáni tento dar dostali, aby se Stvořitel mohl těšit pohledem na „své děti“ hrající jej způsobem, který zaháněl únavu, bělochům naháněl hrůzu, ale rozhodně otužoval jejich těla.
Ano, lakros byl hrán k ozdravování lidu, k potěše duchu a dobré fyzické kondici. Je pravdou, že vyžaduje fyzickou vyspělost hráčů a proto se indiáni na důležité zápasy, které plni funkce náboženské, léčebné či justiční, připravovali i několik měsíců. Náročné trénování Tewaarathonu nebylo však bráno jako těžká práce, ale významné zaměstnání a radost z možnosti užívaní Stvořitelova daru, který byl tak šlechetný.
Bylo nemilé, že horlivost, se kterou indiáni nastupovali do hry, vnímali zpočátku bílí lidé po svém. To nepřispívalo k dobrému náhledu na jejich filozofii. První osadníci ji zřejmě chápali jako „válečná cvičení“. Snad i proto, že Algonkinské kmeny měly pro lakros svůj – bělochům lépe známý indiánský název – BAGATAWAY, což skutečně v překladu znamená „Malý bratříček války“. Nadsazený termín, který akcentoval tvrdost této indiánské hry a snad i skutečnost, že někdy do zápasu nastupovaly svářící se vesnice, či celé kmeny.
Hra se ovšem ve světě naší civilizace nestala známou jako Bagataway nebo jako Tewaarathon, ale uchytil se název LA CROSSE, podle podoby konce lakrosové hry se zakřivením biskupské berly, jak o tom francouzští misionáři podali svá svědectví. Uvádí se, že prvním z nich byl otec Jean Breubeuf v roce 1632. Působil u Irokézských Huronů a kmenů Neutrálů. Francouzský traper Nicolas Perrot vyložit v roce 1662 její pravidla a napsal, že hra bývá hrána do tří gólů. Až za dalších sto let Irokézský kmen Mohawků začal učit lakros francouzské Kanaďany v Montrealu.
Proč indiáni hráli (a Irokézové ještě dnes hrají) Tewaarathon s takovým nasazením? Šlo nejen o ceněné využití Stvořitelova daru, ale medicinmani používali lakrosu k posvěcení léků, které „předepisovali“ při léčení nemocí. Byl vhodný jako jakási přídatná síla medicínským prostředkům, budil pozornost Stvořitele a předznamenával svatý léčebný rituál.
Prorok Seneků Krásné jezero (Handsome Lake) v jedné ze svých tří vizí v letech 1799 až 1800 žádal od svého lidu, aby nikdy nezapomenul na hru lakros a nezneužíval ji. A indiáni jeho odkazu dostáli.
Text použit s laskavým svolením ze stránek www.bilyorel.cz.
Barču to docela rychle přestalo bavit, tak se s Henou odebraly k našim a já začal fotit.
Fotogalerie:
